Mrozkulka bloguje

A taky uvařil valentýnskou večeři. Byla bych to udělala sama, ale včera jsme v Majáčku organizovali karneval a já několik hodin strávila v kozačkách na podpatku a večer jsem padala únavou. I když původní záměr měl být: unavit děti, ať pak rodičové mohou valentýnsky juchat:-) Tak já jsem moc nejuchala, teda. Slupla jsem večeři jako malinu, nalila do sebe půl litra koly a pak hajdy do hajan. Odměnu za dobrou večeři a krásný tulipán si taťka samozřejmě taky vybral, to bych mu nemohla udělat:-)
Karneval se docela povedl. Přiznám se, že podobné akce nikdy nepatřily k mým oblíbeným, ale maminky projevily zájem, a co bysme pro ně neudělaly. Do příprav jsem se vrhla jen tak zlehka, respektive byla jsem do nich vtažena, mou aktivní spolubojovnicí v majáčku, Gabkou, s tím, že valná část organizace bude na ní a jedné majáčkovské nadšené mamči, která sršela nápady. Supr. Kdyby její malá dcerka v tomto karnevalovém týdnu neonemocněla a ona s ní neležela v nemocnici, chudák. Takže jsem se opět ocitla ve víru příprav:-) Dlužno říct, že Gabča to odnesla mnohem víc, většina příprav zůstala na ní a to ještě se zlomeným palcem na noze.
Poprvé v životě jsem se pustila do vlastnoručně vyrobených masek pro holky. Nevím proč, ale moje představy jsou vždycky mnohonásobně hezčí než realita:-)

Terezka šla za muchomůrku. Klasika. Z tvrdého papíru vystřihnout kruh, vybarvit sytě červenou temperkou a na to z vaty přilepit kuličky. Nevypadalo to špatně, až na to, že Terka každý můj pokus strčit jí klobouček na hlavu obrečela. Prostě ne. Na hlavě ho mít nebude.

Adélce jsem zase ušila šatičky. Prolezla jsem barák od půdy do sklepa a z nalezených látek a šatů jsem spíchla její princeznovské. Dokonce i příšerná ZLATÁ blůza najednou přišla vhod. Akorát že původně jsem chtěla, aby to byla Sněhurka. Ale ať jsem koukala jak jsem koukala, Sněhurku mi to vůbec nepřipominalo...:-)
Jinak to byl ale příjemný karneval. Dětí tak akorát, žádný mumraj. Zatančili jsme si i Tanec malého ptáčka.
Konec byl veselý. Poté, co jsme vše uklidili a chystali se odjet domů, tak Soňa nenastartovala své auto. Můj Chrysler stál vedle jejího Nisana. Seděla a čekala na manžela, který pro ni musel přijet. Mezitím se do mého auta snažilo vlézt 5 dětí, 3 dospěláci, nesmííírně veliká hromada nafouknutých balónků, plech s buchtou, masky, jídlo...takže ani o ten mumraj jsme vlastně nakonec nepřišli:-) Vypadalo to jako scéna z italského filmu. Jak řekla Soňa, tohle všechno k tomu času na mateřské patří a jednou na to budeme vzpomínat s dojetím. Budeme.