15.03.2008
Už zase rodím:-)
Před čtyřmi lety jsem zrovna mířila do finále. Sestřička mě zrovna opustila se slovy, že to ještě nevypadá a neušla ještě ani pár kroků a já zevnitř pocítila silný náraz malinkaté hlavičky. Pak to chvíli vypadalo jako v Chicagu Hope. Vážně jsem si tak připadala. Přemlouvala jsem mimi, aby ještě chvilinku počkalo, ale bylo to fakt těžké. Mezitím kolem mě doktor a sestřičky montovali opěrky na nohy a já žertovala s personálem. "Nechcete to někdo odrodit za mě?" Ha ha ha.
"A co máte porodit?" Otázala se sestřička.
"No, pan doktor povídal, že snad holčička, kluky už máme doma dva," já na to.
Jeden stah, tři zatlačení a mimi vyklouzlo. Vykoukla na mě hlavička naprosto stejná, jako při předchozím porodu, pupeční šňůra se bez kontaktních čoček jevila jako lulík.
"Je to kluk, že?"
"Ne, máte holčičku..."
Uáu....Pepi, povedla se nám holka. Holka! :-)
Přiznávám se, že na těch pár dní po jejím narození vzpomínám s největší dojetím. V porodnici na nočním stolku jsem měla obrovskou fotografii mých dvou lumpíků a v postýlce oddychovala MOJE princezna. Byla malinkatá a lehounká a jemná a ... Když jsem v tom pokoji po porodu ležela úplně sama a odpočívala po náročné akci, přemýšlela jsem, co všechno nového s dcerou nás čeká. Holčičí hračky, holčičí chování, společné nákupy, culíčky, šatičky, prostě spousta báječných a nových událostí. Připadala jsem si úžasně. Každý, kdo prošel mým pokojem a viděl tu obrovskou fotku kluků a čerstvou holčičku v náručí to komentoval nesmírně pozitivně. Bylo to povznášející. Je to povznášející...Každý den jsem vděčná za to, že mám tu milost vychovávat chlapce i holčičky. Je to nesmírně obohacující.
Je to paráda! Díky, díky, díky!
"No, pan doktor povídal, že snad holčička, kluky už máme doma dva," já na to.
Jeden stah, tři zatlačení a mimi vyklouzlo. Vykoukla na mě hlavička naprosto stejná, jako při předchozím porodu, pupeční šňůra se bez kontaktních čoček jevila jako lulík.
"Je to kluk, že?"
"Ne, máte holčičku..."
Uáu....Pepi, povedla se nám holka. Holka! :-)
Přiznávám se, že na těch pár dní po jejím narození vzpomínám s největší dojetím. V porodnici na nočním stolku jsem měla obrovskou fotografii mých dvou lumpíků a v postýlce oddychovala MOJE princezna. Byla malinkatá a lehounká a jemná a ... Když jsem v tom pokoji po porodu ležela úplně sama a odpočívala po náročné akci, přemýšlela jsem, co všechno nového s dcerou nás čeká. Holčičí hračky, holčičí chování, společné nákupy, culíčky, šatičky, prostě spousta báječných a nových událostí. Připadala jsem si úžasně. Každý, kdo prošel mým pokojem a viděl tu obrovskou fotku kluků a čerstvou holčičku v náručí to komentoval nesmírně pozitivně. Bylo to povznášející. Je to povznášející...Každý den jsem vděčná za to, že mám tu milost vychovávat chlapce i holčičky. Je to nesmírně obohacující.
Je to paráda! Díky, díky, díky!
Komentáře
[1]Až mi to vehnalo (Irena ) Vloženo 16.03.2008, 08:16:09
slzy do očí... tak je to dojemné. Ať má v životě jen samé světlé chvíle...[2]:-) (Sába - WWW) Vloženo 17.03.2008, 09:28:48
Jo, no, doják...
pro svobodné, bezdětné určitě..
Hele, pošli ty její fotky někam, fakt!!! za zkoušku nic nedáš. Je fakt krásná a to je Boží dar...
Všechna pole jsou nepovinná.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.