Mrozkulka bloguje

Pak bylo třeba vytáhnout děti z pelíšků. Holt změna času má i své nevýhody. Vypravila jsem školáky a jednu pidi školačku a pak jsme s Terezkou vyrazili na procházku. Nemám ráda procházky bez cíle, takže jsem po cestě vybrala na poště mateřskou a zaplatila klukům obědy. Na cestě zpátky jsem Terezku vytáhla z kočárku a nechala ji šlapat po svých. Času dost a je tak krásně...Po deseti minutách pozorování pejska za plotem jsem Terezku začala mírně popohánět. Dokázala by na něj koukat a hovořit určitě celý den. Tolik času zase nemám. Popošla o tři krůčky, zase se zastavila a civěla na hafíka. Něco pronesla na jeho adresu. A zase stojí a kouká. Beru ji za ručku a kráčíme spolu směrem domů. Po chvíli ji napadne, že by bylo lepší, kdybych ji vzala do náruče a druhou rukou tlačila kočár...Pokouším se jí vysvětlit, že takhle to nepůjde, jenže...vysvětlujte něco paličatému rok a půl starému dítěti. Propukla v hysterický pláč. Nejdřív to zkouším po dobrém, ale po chvíli to vzdávám a snažím se ji narvat do kočárku. Řvoucí a nožkama kopající to jde těžko. Povedlo se, ale jen zdánlivě. Nebudu to dále rozvádět, nějak jsme dorazili do obchodu, honem rychle jsem nakoupila a hajdy domů. Terezka uklidněna sušenkami už neprotestuje.
Kolem poledne mi volá Pepa. "Máš peněženku?" "No, mám..." Najednou ve mě hrklo. Jak vím, že mám a proč se mě na to ptá. Teď jsem hysterii propadla já. "Co je s ní"? Zrovna jsem vybrala mateřskou, srdce se mi málem zastavilo. Zavalila jsem Pepu přívalem otázek, ale mohl mi říct jen to, že peněženka je v obchodě. Pořád nevím, jestli s penězi nebo bez. Naštěstí se brzy ukázalo, že i s penězi. Ufff...
Další jobovka přichází kolem druhé. Zítra jedu na školení do Prahy,na které se už dlouho těším. Původně jsem měla jet vlakem, ale byl mi nábidnut odvoz autem. Dnes kolem druhé mi volá, že mu v Praze odřekli schůzku a že nepojede. Cesta vlakem mi nevadí, ale už nemám šanci sehnat místenky na Pendolino, což je jediný vlak, který jede v dobu ve kterou potřebuji a bez místenky jet nemůžu. Nějak to nezvládám. Musím rychle vymyslet náhradní řešení. Vše v krátkém časovém intervalu, protože k tomu všemu musím Adélku včas doprovodit do cvičení. Pepa přichází později z práce, takže mám co dělat. Slzy. Modlitba.
Momentálně stále nevím, čím zítra do Prahy pojedu. Budu u okýnka vyjednávat, aby mi místenku do Pendolína prodali. Budu prosit. Moc prosit.:-) Tak mi držte palce!